České Švýcarsko I

Posledních pár let necháváme naši srpnovou rodinnou dovolenou vždy otevřenou a plánujeme pár dní předem. Viz naše Maďarské putování vloni. Moře jsme si užily s Fidorkou a Miňonkou v červenci s kamarádkami při našem Italském putování. A tak na rodinnou dovolenou padl los na České Švýcarsko. Krásnou část naší republiky. On je to vlastně můj rodný kraj. Takže ta místa znám, ale hlavně z doby, kdy jsme tam jezdili s gymplem na třídní výlety a fakt mi bylo jedno kam jedeme, co je tam za přírodní krásy, protože jsem před očima měla jenom naše spolužáky, žeano … 😀 A tak jsem se rozhodla mým Áčkům ukázat, odkud pochází jejich matka a Lavrisovi jeho manželka. Velkým pomocníkem na našich cestách do tohoto kouta České republiky je naprosto unikátní průvodce pro (nejen) rodiče – Toulky s dětmi v báglu. Autorkou je Jana – bloggerka s dětmi v báglu. Unikátní je v tom, že Jana žije přímo v srdci Českého Švýcarska, má dvě děti, cestuje s nimi, má dar psát, a co v průvodci popisuje, sama několikrát prošla – s kočárkem, manducou, s dětmi za ruku, takže vás připraví na (téměř) vše. A aniž by to tušila, budu na tento průvodce hodně odkazovat ….:-P

Ubytování

Penzion Arosa – pár útulných pokojů se zázemím (my měli mezonetový), společná prima vybavená kuchyně, ze které vedou dveře přímo na parádní dvorek za domem, kde chutnají snídaně opravdu prázdninově. Nechybí ani zahrada, kde se potomci zabaví, než si vypijete ranní kávu.

A teď již k samotným výletům.

Vyhlídka Pastevní vrch v Růžové (průvodce str. 62) – nově vybudovaná rozhledna z roku 2018, která připomíná Kaplického knihovnu, stojí rozhodně za návštěvu. My dorazili do Růžové v pozdních odpoledních hodinách, ale dle doporučení Jany „v baglu“ jsme měli čelovky. Takže cestu na „Růženku“, jak rozhlednu familiárně někdy nazývají, si Áčka při zapadajícím slunci nahoru a dolů s čelovkami s měsícem nad hlavou fakt užila. Vůbec nevadilo to bláto, kterým jsme se klouzali. Byla to jedna velká legrace. Rozhodně bez kočárku a kdo máte velmi kladný vztah k úklidu a čistému oblečení, zvolte období mimo deště. Bláto je jinak opravdu všude.

Růžová vyhlídka – (průvodce str. 65),  Labský kaňon a Belveder (průvodce str. 67) – cesta z Bynovce u Děčína na Růžovou vyhlídku je parádní. Zvládnete i s terénním kočárkem a pro menší děti jak dělaná. Cestou je spousta příležitostí ke stavění domečků pro skřítky. Rodiče se mohou přidat, nebo se prostě jen kochat. Cesta vede dost lesem, tak je příjemná i v teplejším počasí. Doporučuji svačinu s sebou, cestou žádné občerstvení. Zato sváča s výhledem na nejmohutnější Evropský pískovcový kaňon za to stojí. V jeden den stihnete i vyhlídku Belveder. Dá se zajet téměř k ní, nebo nechat auto v obci Labská Stráň a vydat se pěšky. Na pohodu i s kočárkem. Mimochodem na této cestě proběhl následující rozhovor s naší 4,5letou Miňonkou. Potkali jsme nějaké lid, tak jsme slušně zdravili a holkám řekly ahoj. Miňonka: “Mami, proč mi řekli ahoj?“ „No přece Tě pozdravili.“ „A oni mě znají?“ „To nevím, spíš ne.“ „No právě, proč mi tedy říkají ahoj, když mě neznají? Lidem, které neznáme, přece říkáme dobrý den, jak jsi mě to učila ….“ Na to argument nemáte 😀

Celodenní výlet – Růžová – Edmundova soutěska – lodičky – Mezní louky – Rysí stezka – Hřensko – Růžová (Průvodce str. 20 a 14) – Pěšky z obce Růžová směr Edmundova soutěska – krásná trasa lesem, rozhodně bez kočárku a rozhodně s velkou svačinou a dostatkem vody. Cesta vede po rovince a pak následuje prudké klesání mezi skalami, takže pořádnou obuv. Dopřát si lodičky – ty na vodě, ne na nohách 😀  na řece Kamenici (1/2 trasy) a pak Edmundovou soutěskou podél řeky Kamenice – parádní cesta a pak lesem na Mezní louky. Tam dát oběd a kdo má dost sil, ještě Naučnou Rysí stezku. Vhodná pro děti cca od 4 let. Busem zpět (přestup Hřensko). Doporučuji  nejet posledním busem, který sváží kde koho a není 100% jistota, že stihnete přestup v Hřensku. Nás to stálo trochu adrenalinu, ale dali jsme to. A fakt to za to stálo. Odpadli jsme my i děti.

Srbska Kamenice – naučná stezka a via ferrata Kavárnička. (Průvodce str. 47 ) – Srbská kamenice, kromě toho, že je malebnou vesnicí roku 2012 a 2013, má pro mě speciální kouzlo. Byla jsem zde na táboře v roce 1989. Ano, to jsou ty zlomové roky, naší historie. Stejně, jako si všichni pamatují, co dělali 11. září 2001, většina z nás, Husákových dětí si pamatuje léto 1989. Moje máma tehdy složitě odjela na zájezd do vysněné Paříže a za valuty zašité v podprsence se snažila nakoupit pravé Barbíny od Mattela a jiné u nás nedostupné zboží. Kdyby tušila, že za pár měsíců, si pro ty Barbíny zajedem společně, možná by se tolik v té Paříži nevysilovala … kdo to však mohl tušit. No a já se z toho tábora nesmírně těšila, protože jsem ji díky tomu zájezdu skoro 4 týdny neviděla. A taky se těšila na to, co přiveze, žeano? 😉 Tak to jen taková nostalgická vzpomínka, kterou už mi nikdo od Srbské Kamenice neodpáře.

Každopádně v Srbské Kamenici doporučuji naučnou stezku – pohodová vycházka i na terénní kočár. Pro milovníky horolezení nebo spíš ferrat, doporučuji  nej nej „Via Ferrata Kavárnička“. My neměli vlastní vybavení. Zavolali jsme správci ferraty, mistru Kočkovi (s kolotočem nemá nic společného). Za půl hoďky dorazil bodrý chlapík v mém věku s šátkem na hlavě jako pirát a předal nám 2 ferratové sety. Pro dospěláka a dítě. Výbavu své dcery. Mrknul na nás, z kapsy vytáhnul smlouvu a pak řekl, že vypadáme seriózně, takže nechce ani zálohu 1000 Kč. Vrátit můžeme za 24 hodin, a když se mineme, protože jede kácet stromy do lesa, ať to necháme v Informacích vč. peněz. Jako taková důvěra a jen podle „ksichtu“? Začínám se mít ráda 😀 Užili jsme si to převelice. Postupně jsme dali všechny cesty – A,B,C a několikrát. Tedy, jak kdo. Miňonka spokojeně stavěla domečky pro skřítky a bylo nám krásně. Doporučuji vzít s sebou sváču.  Sice se farrata jmenuje kavárnička, ale kafe dostanete jen to, co si přinesete. Tak bacha na zmatení z pojmů. Jo a auto zaparkujete hned u ferraty. Takže pokud máte menší dítko, které chcete třeba uspat a mezitím lézt, no problém.

Indiánská vesnička Rosehill v Růžové (průvodce str. 54) – pro menší (5-10let) děti rozhodně doporučuji, pobaví se i rodiče. Sourozence v kočárku vemte taky. Co si předem ověřte na stránkách www.rosehill.cz jsou termíny a časy, kdy se konají představení. Mimoto tam toho zas tolik neuvidíte. Pohádka pro děti a pak navazuje něco jako honosně řečeno „workshop”. Děti se vyblbnou. Pěšky z Růžové fajný výlet na dopoledne.

Jako bonus přidávám výlet, který jsme dali s gymplákama během víkendového třídního srazu.

Šaunštejn (Průvodce str. 17) a Malá Pravčická brána (Průvodce str. 136) – vyrazili jsme z Vysoké Lípy, kde jsme byli ubytováni přímo na chalupě Janči „s dětmi v báglu“ a i v listopadu po mokrém listí jsme došli na původní Loupežnická hrádek Šaunštejn. Cesta je pohodová (ne s kočárkem) a výhledy parádní. Pokud máte dechu nazbyt, vydejte se ještě na Malou Pravčickou bránu. Výhled z ní je luxusní (jo tak v listopadu trochu mlha…. ale důležitá byla stejně společnost bývalých spolužáků a spolužaček) a hlavně není tak profláklá, jako Velká Pravčická. Oba výlety, nebo spojené v jeden dáte s malými dětmi 5+ ale určitě bez kočárku. Sváču s sebou, i pití. A za hezkého počasí dalekohled. Což to vlastně na jakýkoliv výlet.

Musím říct, že nám České Švýcarsko hodně učarovalo, a proto jsme si ho jako cílovou destinaci vybrali i v dalším roce. Takže pokračování tipů na výlety v tomto malebném kraji, najdete zde …

Objevujte krásy naší nádherné zemi, tady jsou naše kořeny. Odtud pochází naše tradice.

S láskou Jani Myška