Socrates v Dánsku

Dnes je to přesně 20 let, kdy jsem s krosnou na zádech (to je takový obrovský batoh o objemu cca 75l – pro ty později narozené ), studentským vízem v pase, v kapse tlačítkovým mobilem Alcatel one touch easy a předplacenou kartou do telefonní budky (to jsou takové ty budky, co postávaly na ulicích s telefonními přístroji a teď jsou předělávané na knihobudky. Pro představu – 1 SMS do Čech tehdy stála asi 10Kč) jsem nasedla do vlaku. A začala tak další kapitolu svého života, která mi ho intenzivně ovlivnila.

Začala moje „Cesta na sever“. A zatímco Karel Čapek ve své Cestě na sever procestoval Norsko, Švédsko, Dánsko … já zůstala v Dánsku. Poprvé na půl roku od rodičů v jiné zemi, s angličtinou, za kterou jsem se dost styděla. Nastal reálný čas osamostatnění a postavení se na vlastní nohy (ano, s rodiči jako opora na telefonu).

Byl to výživný půlrok. Díky jednomu modrookému Španělovi jsem sice poznala více ze španělské kultury, kuchyně, zvyků, a …. než dánské, nicméně to každodenní soužití s jinými národnosti, skvělým dánským školským systémem a nádhernou přírodou u moře, historií ovlivněnou Vikingy a mnohem víc, bylo okouzlující a inspirativní.

Ve škole nás nešetřili – při výuce, ani na projektech. A jsem za to vděčná. Tady poprvé jsem objevila kouzlo čistíren odpadních vod a jak víte, u tohohle oboru jsem už zůstala. Zabývala jsem se fytoremediací těžkých kovů z čistírenských kalů. Laicky řečeno – zkoumala jsem těžké kovy ve vrbách, které je vytahují z čistírenských kalů v menších obcích. Přezdívali mi pak „Willow Lady“ (někteří taky „willow witch“ ) Výlety po Dánských ČOVkách patřily ke koloritu celého semestru. Se šéfem jedné projektové firmy a vedoucím mého projektu v jedné osobě, jsem v kontaktu do dodnes. Skvělý chlapík, milovník rybaření a dýmky, úžasný odborník, učitel i přítel. To on celému mezinárodnímu týmu dodával kuráž a tipy na odborníky ke konzultacím a materiály. (Chápejte – comp byl k dispozici pouze v počítačové učebně, scanner byl pro studenty jeden na celou školu a na posílání materiálů fungovala pošta .. ta klasická „Jéde, jéde poštovní panáček … znáte?“

Mezinárodní večeře byly kořením celého semestru. Zatímco moje krajanka pekla štrůdl a bramboráky (za mojí intenzivní asistence neasi), já učila cizince zpívat píseň „Pivní“ … s kytarou a česky … s anglickými titulky ve formě komiksu …. A moje obávaná angličtina? Jelikož jsem tvor ukecaný, prostě jsem mluvila. A mluvila a mluvila … rukama nohama .. najednou to šlo. Zahodit ostych a říct, co chceš.

Bylo to krásný … o víkendech a Velikonocích výlety po celém Dánsku. Jediné, co mi chybělo byly kopce. Hory miluji a Dánsko je fakt placka. Na druhou stranu jsem si místo hor vychutnávala každodenní přítomnost moře. Běhání podél něj je neuvěřitelně nabíjející.

Vtipné byly okamžiky při pokusech alespoň část českých zvyku přenést do místního prostředí. Každý, kdo cestuje ví, že mouku na české knedlíky nebo chleba si prostě musíte přivézt z Čech. Nebo najít 1. května rozkvetlou třešeň? Nebo aspoň NĚCO rozkvetlého? Téměř nemožné.

Jak se semestr blížil ke konci, trávili jsme spoustu času u učení a finišování projektů (pro představu 1 projekt = rozsah cca jako diplomka). A zatímco Španělé měli vystaráno, já musela v ČR dělat další diplomku, v čestině, protože tohle mi jako diplomku neuznali … aneb naše školství v praxi … no commend, ale i tak to za to stálo. Venku bylo světlo od rána do rána, jen kolem půlnoci se na chvíli zešeřilo. Dost mě to mátlo a blbě se v tom učilo U zkoušek, které některé trvaly i 6 hodin, jsme měli k dispozici veškeré studijní materiály, nekecám. Kdo je neuměl použít, měl stejně peška.

Děkuji za tuhle nádhernou, i když občas náročnou zkušenost. Telefonáty domů maximálně jednou týdně. Byly to chvíle, které mi pomohly postavit se na vlastní nohy, spolehnout se sama na sebe, věřit si. Vím, že v této chvíli se to může zdát úsměvné, protože teď cestuje téměř každý (tedy teď zrovna úplně ne, ale víte jak to myslím …). Ale tehdy to bylo nové, neprobádané. Jeli jsme z celého ročníku jen 3 studenti za semestr. Díky EU za tuhle příležitost (mimochodem v tu dobu ČR ještě ani nebyla součást EU … ), studovat, spolupracovat, poznávat a sdílet. Přeji každému studentovi, aby jen, co poleví to „zvláštní cosi“, mohl vyjet a využít tuhle možnost. Není to nekonečný večírek za peníze EU, jak podotkl jeden nejmenovaný politik … (podle sebe soudím tebe nebo jak se to říká? ) je to o studiu, poznání, sdílení zkušeností, je to i o přátelství z jiných koutů Země, o poznání sebe sama, o nové cestě, o novém úhlu podhledu na sebe samu i svět. Abych nebyla tak seriózní … samozřejmě, že se i pařilo, užívalo života, ale to k tomu prostě patří. A věřte, že kdo ve finále neudělal ne úplně jednoduchých 5 zkoušek a projekt, vracel stýpko …. Ne nebyl to můj případ

Mimochodem, dneska je to taky 20 let, co nepiju Fernet citrus – rozlučka před mým odjezdem byla významná a nedá se ani po těch letech říct, že piju jako Dán