Znovuobjevený Balt

Letní rodinnou dovolenou většinou plánujeme na poslední chvíli. Termín máme daný dopředu, nacpaný mezi všemi soustředěními a tábory a příměšťáky a babičkami a dědečky a tak. Destinaci ladíme podle momentálního atmosférického tlaku naší rodiny. Letošní volba padla na Balt – Polské pobřeží.

Pro nás, Husákovy děti, bude Balt navždy spojený s rodinnými dovolenými na nudistických plážích, kde se hrál bez plavek i šestkový volejbal, večery v holínkách a teplých mikinách, stanováním pod borovicemi za dunou a kadibudkami více než 2 km vzdálenými od stanu, nekonečnou cestou ve Škoda 120 nebo Warburgu, oblečení v NDR nakoupené, na sebe navlečené při přechodu státní hranice zpět do vlasti, ale i dobrodružstvími a přátelstvími na celý život. Pixí ví 😉

Pár odvážných přátel kvalitu pobytu u Baltu vyzkoušelo před námi, tak jsme v úterý na Bookingu zarezervovali chaloupku, která až nápadně připomínala Mrazíkův srub a v neděli jsme vyjeli vstříc severskému dobrodružství. Cílová destinace: polské městečko Dźwirzyno.

Cesta z Prahy až na posledních 30–40 km je stále po dálnici. V Německu i této části Polska zadarmo. O víkendech trochu zácpy, ale bez nich cesta cca 6 hodin. No a pokud nemáte na střeše kola jako my, můžete to v Německu na dálnici pořádně osolit a nahnat nějaký čas. 😉 Cesta tedy nebyla nijak extra dlouhá. No tak jasně, že holčičky byly jiného názoru a věta: „Kdy už tam budem?“ zněla v pravidelných intervalech už od Drážďan. Naštěstí díky zásobě dobrot a povídek od Davida Walliamse v repráku to bylo snesitelnější. Tímto velké díky Sárince a Kubíkovi R. za zápůjčku zásoby CDček a rozšíření obzorů naší rodiny o fakt hustý příběhy zmíněného D. Walliamse 😉🙏!!!

Ubytování – kempy neposoudím, tak jsme nebyli, vypadaly dost přeplněně. Viděla jsem i pěkná místa pro karavany a obytňáky, ta přeplněná nebyla. K dispozici byly samozřejmě i hotely. Největší nabídka je ubytování je však v apartmánových domech, soukromí nebo chatičkách různé vybavenosti. Skoro bych si troufla říct, že člověk může přijet klidně na blind a něco najde. My měli chatičku přes Booking – Domki Ibiza. Skutečnost věrně kopírovala fotky na bookingu, takže žádné nepříjemné překvapení se nekonalo. Chatičky plně vybavené, včetně terasy a venkovního grilu, čisté, nachystané, komunikace v pohodě. Tedy na angličtinu se v této části rozhodně nespoléhejte, spíš na němčinu nebo pokus omyl česko-polština. Nicméně si na recepci pomohli Google překladačem a nebyl problém. Areál s dětským hřištěm, trampoškou, pinčesovým stolem, parkováním přímo u chatičky, oplocený, v klidné části městečka, cca 400 m od moře.

No a když jsme u toho moře – jen co jsme vyházeli z auta pár nezbytností, vzali jsme plavky a vyrazili kam? Zjistit, jestli je to opravdu jen avizovaných 400 m k moři. A bylo. Zatímco se já v poryvech severského větru začala halit do fleesové bundy, holčičky naopak odhazovaly svršky, za běhu oblékaly plavky a hurá do vln. A pohoda. Sluníčko svítilo, první selfíčka s ležérně hozenými vlasy mě uspokojila a konečně jsem pocítila závan dovolenkové energie. A v ten okamžik, kdy jsem si dovolila vydechnout, nastavit tvář slunci a na nic nemyslet, mi v kapse zazvonil telefon. Sousedka z našeho domu, že sousedům pod námi teče z našeho bytu voda. Bylo mi, jako by mi někdo strčil obličej přímo do toho ledového Baltu a chvíli mi držel hlavu pod vodou. Tvl ne!!!😱😩😬 Chtělo se mi ječet. Přesto jsem zachovala stoický klid (aspoň navenek, uvnitř jsem se klepala jak drahý pes) a už jsem vytáčela tchýni, která má naštěstí náhradní klíče a bydlí pár metrů od nás ….) Babi zaskočila, zjistila že sucho, které vládne momentálně v celé Evropě, vládne i u nás doma. Takže ještě call na SVJ …. Problém byl objeven ve stoupačkách. Bohužel v úrovni našeho WC, které je samozřejmě závěsné a vše pečlivě zapracované po mozaikou obkladů. Příhoda „stoupačky“ to be continue ….

Když se děti dostatečně vycachtaly a pusinky jim dostatečně zmodraly, udělali jsme ještě pár nezbytných fotek a přesunuli se prozkoumat samotné městečko. Dali si parádní zmrzlinu, jako do italské „gelato“ ještě kousek chybělo, ale jinak ňamka! A porce místo večeře 😀 Jo a pozor, když si dáte jahodovou, dostane borůvkovou!!! To je takový překladatelský oříšek nebo spíš hříčka, nebo ztraceno v překladu? Je to jedno, každopádně, když chcete v Polsku jahodovou zmrzlinu, chtějte „truskavku“!!! 😉 A zpět do našeho obydlí. To mělo jedinou vadu na kráse a tou byli naši sousedi. Vylosovali jsme si nejhlučnější sousedy v celém areálu, a navíc asi nejdrzejší. Svůj gril si roztopili přímo před naší chatkou, asi abychom se cítili jako doma (trochu černého humoru aneb asociace hořící České Švýcarsko …). Nechtěli jsme hned první den vyvolávat mezinárodní konflikt, stejně jsme byli unavení a šli raději spát. Ještě jsem tedy musela vyhnat jednoho pavouka, protože tatínek už spal, takže na balkoně s pavoukem zůstala i utěrka, ve které jsem ho vynesla. Snad z ní ten drobek do rána vyleze. 🙏😁

Ráno nás probudilo sluníčko, nicméně mikinku to sneslo. Tak jsme vyrazili na kola. Pokud sem někdo vyrazíte, doporučuji. Podél pobřeží vedou parádní cyklostezky. Široké tak akorát, rovné, vhodné i pro online brusle. Ve městech pak jako součást chodníku – půl chodníku pro pěší, půl pro cyklisty.  Oddělené pruhem i červenou barvou. Stejně jako přechody a přejezdy silnice. Řidiči neskutečně ohleduplní. Jen jste naznačili, že chcete přejet a staví. Nikdo na vás netroubí. Jako fakt super!!! Přece jen při jízdě s Miňonkou, která doslova čumí okolo jsem chvílemi trnula hrůzou, ale v téhle dopravě naprosto zbytečně.

My cestou dali odpočinek na parádním místě hned u stezky – pod borovicemi jedno lehátko vedle druhého, houpací sítě a točené italské Prosecco a výborná káva. Pro děti zmrzka a pár prolejzaček. Samozřejmě jsme se tu museli stavit i cestou zpět! No Miňonce totiž tuhly ručičky i nožičky, měla je jako z kamene. Tak co by člověk pro to dítě neudělal, že? 😀 Prosecco měli tak dobré, že jsem poděkovala v italštině … 😀 no a samozřejmě zase pár nezbytných selfíček a pokračovali jsme do přístavního městečka Kołobrzeg (Kolobřeh). V centru přivázali kola u nachystaných stojanů a vydali se za potravou. Nasyceni výborným kebabem šli objevovat krásy místního mola na délku má cca 220m, je z něj prima výhled na moře a platí se na něj vstupné. No a jsou na něm pěkný selfíčka a na konci kavárna s výbornou zmrzlinou. Ve chvíli, kdy jsme i užívali výhledů, volala babi, aby nám zástupce SVJ řekl, že nám budou muset kompletně vybourat záchod, včetně zdi. A že se neví, jestli celá oprava půjde za námi nebo SVJ, protože musí udělat sondu, ale bez toho bourání to nepůjde tak jako tak. A to jsme netušili, že jeden z těch „šikovných“ řemeslníků, se u toho bourání pořeže tak, že pro něj pojede sanitka …. Zmrzlinka mi zhořkla na jazyku … ale co naděláme? Babi, auditorka ve výslužbě, to evidentně měla pod kontrolou a my psali našemu finančnímu poradci, ať ověří postup pojistné události. Dosud jsme to nikdy nepotřebovali. Když jsme se dostatečně prodýchali a uklidnili pohledem na modromodré nekonečné moře (fakt má něco do sebe), vraceli jsme se ke kolům s napětím, jestli tam budou nebo ne. A byly. 🙏 Kołobrzeg má i hezký přístav a maják, ale všude bylo poměrně dost lidí, tak jsme se vydali raději zpět. Další pamětihodnosti jsme si nechali na příště.

Cesta zpět proběhla opět po té parádní cyklostezce se zastávkou v „Prosecco baru“. Večer jsme stihli luxusní západ slunce nad mořem a pak prakticky ukázali našim sousedům, jak se dá sofistikovaně grilovat bez toho, aniž bychom chtěli někoho vykouřit jak krtky. 😁

Další dny se rtuť teploměru šplhala výš a výš, takže jsme vyrazili na pláž. Vyzbrojeni plážovým stanem, dekami, osuškami, bábovičkami, létacím drakem, nafukovacími nesmysly, spikeball, beachball, ovocem, ale hlavně jsme měli windschutz!!! Ten ještě pamatoval pověstné zájezdy do NDR za totáče, tedy starý skoro jako já …. Takže dost 😁🤣🙈 Bez něho se prostě na pláži nechytáte. Trochu přeháním, ale odkloní vítr, odkloní lítající písek a navíc udělá mikroklima a příjemné soukromí. Takže naprostá baltská nezbytnost. A ještě doporučuji k tomu nějakou palici nebo šutr, lépe se ty kůly zatloukají do písku. 😃☝ Voda byla velmi osvěžující. A ačkoliv jsem v neděli prohlásila, že tam nevlezu, pletla jsem se. Ono to s těma našema dvěma vodnicema ani jinak nejde. „Mamíííííí! Pojď do vody! Tatííííí tak pojď ty!!!“ Voda byla neskutečně čistá, vlny podle síly větru, zažili jsme i den bez vln. Pozvolný vstup, jemný písek na dně …. Prostě ráj pro děti.

Objevily se i medúzy, které nežahaly, takže děti měly o další zábavu postaráno. Nosily je totiž z mělčiny na hloubku, aby neumřely, když je vyhodí vlna na pláž. Navíc si chtěly i každá jednu ochočit … no naštěstí medúzy pro to neměly pochopení a vždycky odplavaly. Stejně, jako rybičky 😀 No a díky tomu, že se tropy nekonaly, dalo se na pláži vydržet celý den. Bez úpalu nebo úžehu. Jen jsme si střídavě odskakovali. Ano na WC 😁😉 … Ta jsou podél pláže, buď TOI TOI nebo taková buňka za 3 zł, čisté, udržované. No ale my si odskakovali pro zmrzku, ledovou kávu, teplou kávu, pizzu, kebab, corndog (to nám tedy hodně nechutnalo – párek v kukuřičném těstíčku a na tlusté špejli) a jiné ňamky. Mezitím jsme tedy stále řešili „stoupačky“, ale jinak vlastně pohoda. Každý večer jsme navíc cestou „domů“ zakoupili uzené ryby (lososa, makrelu a jiné, které si nepamatuji, ale výborné a fakt čerstvé).

Poslední den bylo počasí takové aprílové. Stihli jsme zataženo, déšť, slunce, vítr … ale také krátký cyklovýlet, siestu, nakoupit dárečky, večeři v restauraci i barevné copánky na hlavách našich holčiček. Poslední koupání v moři, tentokrát za asistence velkých vln a pořádného větru a adios, resp. „do widzenia“. Ráno před odjezdem pravidelný běh po pláži a jedem.

Musím říct, že tato destinace byla jedním z největších překvapení tohoto léta. Neměla jsem očekávání a byla spíše skeptická, ale bylo to fakt super. Samozřejmě i díky skvělému počasí!🙏 Každopádně doporučuji!!! A my jedem zase. 💙

Pár postřehů závěrem:

➡ Co mě hodně překvapilo, byla čistota. Na pláži popelnice na tříděný odpad, no jasně, že tohle oceňuji 😃😉♻

➡ Vhodná lokalita pro rodiny s dětmi, případně pejsky.

➡ Noční život oproti jihu Evropy nic moc. Pár barů, spíš takových kiosků, restaurace … obchůdky na hlavní třídě zavírají nekompromisně v 21.00.

➡ Alkohol – pivo a vodka. Šmírovala jsem😉😁, co nejvíc pijou. Pivo a vodka. Většina našich spolubydlících z okolních chatek vždy v jedné ruce karton plechovek piva a v druhé láhev vodky … tuhle kombinaci jsme upřímně nevyzkoušeli a já byla vděčná za již zmíněné prosecco u cyklostezky 😉.

➡ Ceny – jídla, kávy, zmrzliny, i těch léků, oblečení, nafty – jako u nás, dokonce bych řekla levnější. Platba především cash, ale kartou šlo na dost místech a byly i bankomaty.

➡ Super místo pro běhání. To jsem si užívala skoro každý den. Ta pláž má prostě svoje kouzlo, že jsem kvůli tomu byla ochotná i vstávat za kuropění.

➡ Jazyková vybavenost – jak už jsem zmínila, s angličtinou se moc nechytněte. Ale jsou světlé výjimky a to je pak prima. Naopak vládnou slušně němčinou (na rozdíl ode mě :-D) no a slovo K***A netřeba překládat, ano nadávat umí.

➡ Pár tipů na výlety, které jsme měli v zásobě od zkušených cestovatelek, najdete i na mém oblíbeném blogu S dětmi v báglu