A zase to září …

Před rokem jsem nám těsně před startem školního roku přála zhruba toto.

Školní rok to byl nakonec hodně divoký. Zatímco Miňonka odmítala chodit do školy se slovy “už jsem tam byla včera”, Fidorce se během prvního pololetí vyměnila 2x třídní učitelka. První výměna nastala již 20.září 🤦‍♀️

 … a jak jsem moudře psala, ať to nepřepálíme na začátku, na svatého Václava mě skolil takový moribundus, jako už dlouho ne. Jo a ten celosvětový to kupodivu nebyl.
Ten naopak zamíchal počty v naší rodině 

Rodinnou lyžovačku pak ohrozil nepozorný řidič, který to do mě napral den před odjezdem na jarní prázdniny …
Ale navzdory tomu všemu, umocněnému celosvětovým děním, to byl nakonec rok neuvěřitelných zkušeností, nových přátel, posunů a zážitků a tím pádem podnětů pro můj blog … neasi  😜

Přála bych si ten letošní, klidně trochu nudnější, ale jistá si moc nejsem.
4. zářijový den ještě není za námi, a my máme na kontě kromě mé velké pracovní změny, o které ještě budu psát, také otevřenou zlomeninu obou předloketních kostí na ruce naší Miňonky. Rovnání kostí v celkové narkóze ještě o půlnoci v nemocnici v Turnově … s tatínkem to zvládli na jedničku. 👍Takovouhle bojovku na akci Apalucha fakt neplánovali, protože takovýhle bojovky umí prostě nachystat jen život …

❤ A tak nám všem přeji, ať máme dost sil, na všechny bojovky, které se nám tento školní rok do cesty postaví.
❤ Ať na všem najdeme alespoň malinkatý pozitivní kousek …
❤ Ať myslíme i sami na sebe a dobíjíme baterky průběžně, a ne až když se nám zadře motor.
❤ Pojďme si užívat a hlavně vážit těch “obyčejných” věcí, které se pro nás stanou neobyčejnými až ve chvíli, kdy o ně přijdeme.
❤ Pojďme prostě víc jen tak být, a chtít mít míň …
❤ A k tomu všemu, pojďme si nejít navzájem po krku, ale víc spolupracovat. V rodině, s přáteli, sousedy, kolegy.

Jo a taky se nezapomeňme smát a spát! ☝☝☝
Takže dobrou 😴