Už je tu zase … září …

Tak jak jste zvládli první týden školy?
Dali jste si o víkendu oddechový čas?
Nebo už teď vám zase tiká oko z nadcházejícího týdne?

Víte, jak se říká, že vám vesmír naloží jen tolik, kolik jste schopni zvládnout? Začínám mít podezření, že mě si spletl s nějakou superwoman. 🦹‍♀️ Ale o tom někdy jindy …

Já se tady veřejně musím pochválit. Jsem na sebe pyšná, že i s touhle náloží, jsem dovezla holky první den školy včas. Bylo to sice o prsa, o ty moje, ale daly jsme to i se společnou fotkou ve stejným outfitu 😆. Než jsem se zácpama probojovala do práce, byly už doma … no tomu se říká efektivně strávený čas … 🤦‍♀️

A taky jsem na sebe pyšná, že jsem celý týden zvládla logistický rébus a po večerních rodinných poradách, které připomínaly projektové schůzky korporátního týmu (myslím, že v téhle roli jsem byla dostatečně seniorní … modří vědí 😉 jsme odvezli naše děti všude tam, kde měly být a zase je vyzvedli. Ve správný čas, na správném místě! A to i navzdory změnám, které nám lektorka hlásila v 22:05 a navzdory drzosti naší babičky, která si klidně odjela do lázní? To si jako dovolila dost. 😆😁🙈

Dále jsem na sebe pyšná, že jsem se poprala s nekonečnými seznamy na výtvarnou výchovu – hele, taky vám přijde, že podle toho seznamu pomůcek na výtvarku, ty děti ve škole nemohou dělat nic jiného, než mít výtvarnou výchovu? V papírnictví jsem vybojovala 20 ze 30 správných obalů. Pro zbytek musíme v druhém kole, jedna z cukrovinek si zapomněla učebnice ve škole a jak každá matka (no hele asi i otec, ať nejsem genderově zaujatá, ale pánové, sáhněte si do svědomí, v papírnictví jsem během týdne potkala jen jednoho statečného zástupce mužského pokolení na 20 přítomných matek… tak ten female plurál v tomto případě nechám jo? 😉 Tedy zpět k myšlence – jak každá matka ví, kupovat obaly na blind, je neuvážené jednání a hlavně vyhazování peněz (za to by bylo kabelek 😁na ty samozřejmě v září mohu zapomenout (stejně to není udržitelný😜tísíce létají v papírnictví, SRPŠ, ŠvP, adapťácích, kroužcích, dětské konfekci, tvl jako proč tak rychle rostou? A proč ta starší nechce nosit moje oblečení? Mám přece vytříbený vkus! 🤷‍♂️🤣

Ještě k tomu papírnictví, normálně mě dostal jeden důchodce. Libující si v sebemrskačství, protože jinak nechápu, jak někdo dobrovolně tráví první školní týden odpoledne v papírnictví😆to jen taková vsuvka

Večer jsem pak usínala u počítače, ve snaze dodělat úkoly, které jsem nestihla díky dřívějšímu odchodu dodělat. Jo to mi také poraďte, jak je reálně proveditelný, aby člověk, který pracuje na full time, stihl vyzvednout dítě z družiny dřív než v 17:00?!?! Moje dítě je tam věčně poslední a já odcházím z officu první …

No a musím se pochlubit, že jsem dostala od vlastního dítěte pochvalu, že jsem byla jedna z prvních 5 rodičů, kteří si zvládli stáhnout novou appku na komunikaci školy s rodiči. Mé soutěživé já tak dostalo dávku endorfinu a já pak jen tupě zírala na hlášku, kterou ta appka na mě ukázala, ať jdu spát. A když jsme u těch appek. Tento týden už jsem zase naskočila do módu, že ke sledování webexu, outlooku, basecampu, whatsappu a dalších kanálů, naskakují ještě Bakaláři, wa skupinky všech kroužků, kde se samozřejmě najdou rodiče, které musí komentovat každou fotku nebo informaci, kterou učitelka/lektor nasdílí …

Ale nu což, jsem hrdá, že jsem ten první týden ustála, navzdory osobním srágorám, o kterých možná ještě napíšu. Nejde o život a je to prostě klasické září v roli rodičů … vlastně jsem vděčná, že tohle zažívám. Ne každý tohle má a navíc na to má. Tento týden jsem stihla být i dobrovolnictví organizace Asistence – o tom se s vámi ještě určitě podělím. Byl to zážitek, dělat osobního asistenta člověku s kombinovaným postižením. Jsou to lidí, kteří, aby žili důstojný lidský život, potřebují k ruce někoho druhého … a na takovou maličkost, jako poškrábat se za uchem, na pití nebo odskočení si na WC. 💕

Takže já díky, za tuhle zkušenost a otevření očí, že na fňukání je vždycky dost času.

Přeji nám všem rodičům, ať tenhle školní rok ustojíme pokud možno s klidem.

Mně to úplně 100% nejde, to si řekněme na rovinu, 😆ale zjistila jsem, že když místo ječení, zkusím některé věci vzít víc z nadhledu (tak samozřejmě, pokud mi to vlastní rozpoložení dovolí, PMS v tomto týdnu míti, posouvá tuhle hru o level výš, co si budem …😉) a humorem, je to pro moje cukrovinky přínosnější, než cokoliv jiného. Takže až budete přemýšlet nad touhle fotkou, jestli nám definitivně nehráblo, věřte, že právě tohle, je ta cesta, aby se tak nestalo. Zablbly jsme si společně v jednom obchodě, vyzkoušely pár zajímavých modelů a pak šly na zmrzku.

Ať jsme vám inspirací, nahoďte klidně nějakou tu vaši, jak to ustát a neztratit se.

A za mě díky i všem učitelům, kteří berou svoji profesi jako poslání a nejen rutinní práci.

Pojďme být vlastně takový jeden tým „rodiče-děti-učitelé“, který má jediný cíl, vzájemně se inspirovat a mít zájem vědět víc. O sobě, o světě a tak.

Jsem to zakončila nějak filosoficky … tak víte co?
Nezapomeňte se smát a dát si občas nohy nahoru a k tomu něco dobrýho, třeba Prosecco, které teď chvíli já pít nebudu, protože ho bylo v létě a poslední dny moc 😆

Držte se! 😘

Jo a taky si třeba přečtěte, co jsem nám přála loni, předloni, předpředloni 🤣🤣🤣