Králík – kapitola čtvrtá

Ačkoliv jsem se zařekla, že už žádného králíka, ani jiné zvíře, ani ne měsíc, co nás opustil Hugo III. si Fidorka přivezla králíka nového. Jméno? „Králík co hledá jméno“. Prostě každý den se jmenuje jinak. Začal jménem Adam, ale jelikož máme poměrně dost kamarádů Adamů, včetně jednoho nápadníka naší Jedničky, dost se to pletlo. Tak se mu začalo říkat Banán. No jako lepší, žádného spolužáka Banána široko daleko nemáme, nicméně banány jsou poměrně oblíbená pochutina v naší domácnosti, takže často padají hlášky typu „ K snídani banán?“ „Kdo si dá banán?“ takže to taky nebylo to pravé králičí. Další jméno dostal Ježíšek. Fajn, jen když jsem pak vysvětlovala, že musím ještě koupit seno pro Ježíška, okolí pochybovala o mém zdravém rozumu.  Vánoce jsou víc jak za půl roku a mít živý betlém doma už v květnu je na pováženou. A tak to šlo se jmény dál. Dneska je to třeba Hačiko. No a pro mě prostě Králík.

No a miláček je roztomilý, velmi přítulný, nechá se chovat i hladit, a tak ve chvílích mého home office, jsem ho nechala proběhnout po bytě. Tedy „jen“ v naší obývákokuchyni. Že hryže papír mi neva, důležité dokumenty v jeho výšce neskladujeme, že hryže dětem hračky, dobře jim tak, mají si je uklidit, ale dost mi vadilo, že se pustil do kabelů. Těžko říct, jestli mi to vadilo víc kvůli tomu, že bychom během několik měsíců pohřbívali dalšího králíka, nebo že by prostě překousal kabely a nadělal s tím škodu. No a co nechceme, to si přitáhneme, že? Králík si to načasoval dokonale. Venku dusno jak v tropech, já od rána migrénu, na kterou normálně netrpím. Dopoledne jsem se snažila vykazovat nějakou smysluplnou činnost a měla jsem to skvěle načasované, včas vyjet za klientkou. Rozumějte, to znamená umýt hlavu, nalíčit si obličej, aby bylo vidět, že jsem profi kosmetická poradkyně, mít vyžehlené šatičky a ještě sbalenou tašku se všemi sarapatičkami a moji kabelku i se svačinkou. A v tu chvíli ten blbec hryz. V celém bytě vyhodil pojistky, jen s ním to ani nehlo. Prostě žádná výchovná „facka“, aby to už nedělal, jen jeho nevímkolikátý smysl mu radil zalézt někam, kam se ta velká nerudná, nadávající osoba, která ho povětšinou času ňuchňá a krmí, prostě nevejde.

Lítala jsem po bytě jen ve spodním prádle, protože to dusno bylo fakt šílené, na záda se mi lepily čerstvě umyté vlasy, pojistky se nedařilo nahodit. Musela jsem na chodbu, ano v tom spodním prádle a modlila se, aby zrovna nikdo ze sousedů nešel po schodech. Do toho jsem v kumbále bez oken, tedy i bez světla hledala novou prodlužku, protože překousal kabel od ledničky. Ano v tomto počasí to fakt chceš. Do toho jsem se potřebovala vyplakat, nebo spíš hystericky vykřičet do telefonu mému manželovi, který sice za nic nemohl, ale je to i jeho králík přece, NE?! A jako hlava rodiny by měl přece vědět, kde najdu tu prodlužku!! Mezitím jsem na Králíka řvala něco o pekáči, svíčkové a brusinkách. Jukal na mě z pod skříně, kam jsem nedosáhla ani koštětem. Ležela jsem na zemi, na zpocené tělo se lepily chuchvalce prachu, které jediné jsem zpod skříně dostala a čas běžel  ještě rychleji než obvykle. Bylo mi jasné, že to prostě časově nedám. Hlavou mi letělo – použij Einsenhowerův princip. Tedy, že je to Einsenhowerův princip mi nenaskočilo, ale slovo PRIORITY ano. Vyteklá lednička nebo klientky? OK, lednička priorita. Klientce píšu rychlou zprávu o překousaných kabelech. Naštěstí mě zná, jinak by možná ani nepřišla. Prodlužka nalezena, zapojena. Lednička rozběhnutá. Pojistky ok a ještě vylovit králíka, než vběhnu do sprchy. Hoooodně jsem mu nadávala, ještě že to není papoušek. Nakonec jsem ho ukořistila a šoupla do klece. Zbytek už není podstatný. Jen Králík má „klecí vězení“ a já jsem vážně přesvědčená, že je to poslední králík, kterého doma máme. A opravdu se modlím, aby tehdy, když si udělal výlet za pračku a myčku, nezkoušel sílu svých zoubků na trubkách přivádějících vodu z nebo do pračky a myčky.

Nudíte se? Kupte si králíka. 😉