Přání …

Únor je nejkratší měsíc v roce a odvál nějak děsně rychle. Je to měsíc, kdy mám narozeniny. Dva dny předtím, mi bylo na umření. Všechno mě bolelo, ale jelikož jsem byla doma jediná, komu bylo blbě, rodina usoudila, že se na hory na víkend jede a máma to nějak rozchodí. Ostatně jako vždycky.  Kombinace sněhu, sluníčka, nových lyží a svařáku udělala zázraky. Narozeninový den navíc vyšel jak podle snového scénáře. Sluníčko svítilo celý den, Miňonka se rozjezdila na lyžích tak, že je nechtěla celý den sundat, s Fidorkou jsme si daly pár jízd na černé i Aperol  v lehátku na Špičáku. Fidorka si samozřejmě dala nealko 😉 Celý den mi chodila přání a já si to užívala. Večer, když jsem usínala a lehce rekapitulovala další rok mého života, mě napadlo, proč se takhle slavnostně cítit jenom v den, kdy mám narozeniny? Proč si takhle naplno neužívat každý den? Já vím, že každý den není jak z katalogu na štěstí, ale proč se o to aspoň nepokusit? A tak jsem udělala sama se sebou malou dohodu a svému Já, a vlastně i Vám, posílám přání.

Pro sebe si přeji, být sama sebou. Stát si za tím, jaká jsem, bez ohledu na to, co si kdo myslí. Prostě já, občas střelená, občas strašně moc hrrr, občas moc důvěřivá, občas nesnesitelná nebo ukňouraná, ale taky kouzelná, usměvavá, přátelská a ukecaná. Prostě já, plná nápadů, které ne vždy dotáhnu do konce, občas tvrdohlavě stojící za svým. A občas taky moc „zelená“ a možná k nesnesení s plasty a neplýtváním :-D, nebo toužící po tom, být dokonalá. Ale pořád já, jedinečná, opravdová, se srdcem na dlani a inspirující. Já vím, že občas někde lítám. Doslova i myšlenkami, ale není lepší mít hlavu v oblacích, než nervy v prdeli, ne? 😉 Tak mi to létání neberte, však on mě z Vás vždycky někdo uzemní 😉

A Vy buďte hrdí na to, jaké jste originály. Kopií jsou na světě mraky. Kašlete na masky, buďte svoji, autentičtí, protože tak Vám bude nejlíp. I za cenu toho, že se dáte možná moc „všanc“ a budete zranitelnější, než když si kolem sebe postavíte hradbu, aby Vám nikdo neublížil. Občas se mi klepou kolena, když někomu hodně důvěřuji, a nevím, jestli mám, ale i tak to stojí za to. A tak i Vy si stůjte za svou originalitou, opřete se o ni. A věřte si, protože dokážete víc, než si myslíte i bez přetvářky.

Všem nám přeji, radujme se z maličkostí, které vypadají banálně a samozřejmě. Buďme vděčni za vše, co se nám přimotá do cesty. I to nepříjemné, jen to berme jako zkušenost. Někam se posunout, něco se naučit, třeba i to, že tudy cesta nevede. Přestaňme se bát nových věcí a věřme si víc a víc. Přeji nám spoustu důvodů se smát, a když nejsou na první pohled vidět, pojďme si je najít.  Ať si umíme udělat srandu sami ze sebe, ať se umíme usmát i přes slzy. Ať se v těch chvílích, kdy slz je víc než smíchu, dokážeme nadechnout, odrazit ode dna a krůček po krůčku se zvednout a jít dál. Nebojme se plnit si sny, i ty bláznivé, nebojme se zkoušet nové věci, i když budou pro okolí nepochopitelné. Žijme svůj život. Hele já, vím, dobře to vypadá na papíře a sama mám značné mezery, ale nevzdávám to. Pokaždé, když mi něco nejde podle tohodle snového scénáře, se na sebe nejprve strašně zlobím, jak jsem neschopná. Jenže pak se nadechnu, vydechnu. Někdy mi to trvá i víc dní, obzvlášť při PMS 😛 a řeknu si, je to zkušenost, díky za ni a mělo to tak být. Důvod zjistím s odstupem času, anebo taky ne. Každopádně to nevzdávejme, nikdy. Jo a taky netlačme na pilu. Někdy totiž ta nejlepší věc, kterou, můžeme udělat, je nemyslet, neuvažovat, nepředstavovat si, nebýt posedlí a prostě jen dýchat a věřit, že všechno nejlíp dopadne. A když tomu uvěříme, zázraky se dějí. Fakt. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí. Jakože jsem Myška 😉

No koukám, že jsem se pěkně přemoudřele rozpovídala.  Tak já to svoje mentorování zakončím mým nejoblíbenějším citátem, který na mě po letech vykoukl „náhodou“ z více stran: „O 20 let později budete více zklamáni věcmi, které jste neudělali, než věcmi, které jste udělali. Zbavte se uzlů, které nelze rozvázat. Plavte pryč z bezpečného přístavu. Chyťte pasáty do svých plachet. Zkoumejte. Sněte. Objevujte.“  Mark Twain

A za mě už jen jediné –  mějte se rádi se vším všudy. Mně už to docela jde, tedy, aspoň občas  😉