Dědečku, vy nám celý hoříte!

Je to sotva 48 hodin, co jsem na facebooku kasala, že letos byly Vánoce v našem pojetí velmi poklidné. Žádná zaskočená kost, žádný hořící adventní věnec jako loni, nebo rozseknuté obočí před třemi lety. Všechno klapalo jak v reklamě na rodinné štěstí. O 48 hodiny později jsme hasili dědečka.

Každoročně se druhý svátek vánoční přesouváme k rodičům, oslavit Vánoce s nimi. Je to čas, kdy se sejdou 3 generace pod jednou střechou, což sebou přináší harmonicky strávené chvíle v kruhu rodinném, stejně jako vášnivé a velmi hlasité střety našich vznětlivých povah, koncentrovaných na těch pár metrech čtvrtečních. Letos nám dávka harmonie došla už před večeří. A v takovém stavu jsme se všichni přesunuli ke stromečku. K nelibosti všech tří Áček – Fidorky, Miňonky a neteře Pralinky, je třeba pořídit jednu společnou fotku, ať máme co do kalendáře na další rok. Předchází tomu upravování outfitů a nastavování toho správného “zasedacího pořádku“. No jako s naší foto animátorkou v Itálii to není (viz Vzpomínky italské) , nicméně tomu slušně sekundujeme, takže fotka může téměř aspirovat na CZECH PRESS FOTO :-D. A jak se tak štelujeme na samospoušť, se stromečkem v zádech, ozve se na dědu netypicky nesměle: „Au au.“ Hlavou mi proběhne: “Tvl co zas? Nejdřív výstup u večeře a teď zas něco? Píchá ho jehličí nebo co?“ Nesmělé „au, au“ se ozvalo směleji a my zjistili, že nám dědeček hoří. Doslova. Prostě mu chytla od svíčky košile a kromě díry, mu „trochu“ popálila kůži na zádech. Chtěla jsem zavtipkovat: “Ještě ho nehaste, musím si to vyfotit na blog!“ Ale zdraví mého otce samozřejmě zvítězilo … Mimochodem, možná to bude znít drsně, ale ještěže chytl děda ve své bavlněné košili. Být to já, ve své nové tylové halence, měla bych halenku přilepenou na těle jako velikonoční kraslice v takovém tom smršťovacím obalu 😀

Jednu věc však nepochopím. Náš cholerický otec dokáže zařvat kvůli tomu, že mu spadne lžička tak, že se otřásají celé Sudety, ale když mu hoří záda, sotva pípne. Každopádně nás letošní Vánoce obohatily o hlášky: “Dědeček je naše svíčka!“ nebo: „Kdy zas bude děda hořet?!“ A náš děda je bohatší o pár puchýřů.

Tak Šťastné a veselé přátelé.