Environmentální alibizmus

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Spousta firem se vehementně přihlásila do projektu #DostByloPlastu . Dobrovolná dohoda zaměřená především na omezení vzniku veškerého jednorázového plastového nádobí, tedy cílená na největší producenty jakou jsou restaurace, občerstvení, kavárny, fast foody apod. Iniciativně se zapojily i společnosti, které s občerstvením nemají mnoho společného. Některé z potřeby být mediálně vidět, jiné z potřeby opravdu něco ve firmě změnit, ať již z pohledu plastů nebo odpadů všeobecně. Bohužel, se velmi brzy projevila lidová tvořivost. Plastové nádobí bylo vyměněné za pseudoplastové, pardon „biodegradabilní“, místo kelímků z jednodruhového plastu se objevily kelímky z povoskovaného papíru, vše se dává do papírových nebo kompostovatelných tašek a lidem nabídneme plastové oblečení z rybářských sítí sesbíraných na pobřeží oceánu. Wow, jsme „cool“, jsme „enviro“, SDG cíle odškrtnuté, hlavně hodně postů na sociálních sítích a jdeme dál.

Troufnu si říct, že z tohoto pohledu tím dotyčné firmy nadělají víc škody, než kdyby se vůbec nezapojily. A přitom by stačilo, pokud už nemají tu soudnost zapojit mozek, obrátit se na odborníky, kteří jsou zkušenostmi v tomto oboru o desítky let napřed. Myšlením, chováním i praxí. Stále dokola budu opakovat, že nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Cílem projektu #DostByloPlastu  jistě nebylo nahradit jeden materiál za druhý, paradoxně ještě hůře zlikvidovatelný – viz článek Greenwashing v přímém přenosu. Cílem bylo naučit firmy, potažmo lidi – zákazníky, jinak přemýšlet, dělat věci jinak – udržitelně. Není nic horšího, když vstupujete do prodejny, kde Vás lákají na „recyklohadry“ z rybářských sítí a pak Vám odmítnou dát pečivo u nich zakoupené do vlastního sáčku a kávu do vlastního hrnečku. Nebo když Vám v UGO, dají automaticky nápoj do plastu, i když jim zdůrazníte, že nápoj chcete „tady“ = k jídlu a ne s sebou. Kelímek s plastovým víčkem i brčkem postaví vedle všudypřítomné reklamy, kde své nápoje mají ve skle.

Uvědomujete si, že ten povoskovaný papírový kelímek je nezrecyklovatelný a svoje místo najde jen na skládce nebo ve spalovně? Aha? A že ty papírové tašky jsou vyráběné stejně jako papír ze dřeva, kterého ubývá? I přes maximální recyklaci papíru? A že LCA plastového kelímku typu „nick nack“ (to jsou ty zálohovatelné kelímky, které potkáte na festivalech a koncertech a jsou určené na xxx použití) je mnohem příznivější než LCA skleničky ze skla? O „pseudo“ bioplastech vůbec nemluvě. (LCA –    Life Cycle Assessment  –  metoda posuzování životního cyklu produktu z hlediska jeho působení na životní prostředí).

A přitom stačí napsat na MŽP dostbyloplastu@mzp.cz o radu, nebo oslovit Envirostyl, https://envirostyl.cz/ , který vypracuje environmentální program na míru každé společnosti a ještě Vám proškolí zaměstnance naprosto netradičním způsobem. K dispozici je i  INCIEN https://incien.org/ s naprosto dokonale vypracovanou sítí fungujících projektů a příkladů dobré praxe. Zajímá Vás LCA Vašeho produktu? http://lcastudio.cz to je jasná volba. Tohle jsou iniciativy, za kterými jsou konkrétní, smysluplné výsledky. S nimi to jde nejen „na oko“. Mimochodem, když chcete postavit dům, také si nestáhnete autoCAD a nenavrhnete si ho sami (pokud zrovna nejste stavební inženýr nebo architekt, samozřejmě).

Pokud na celý současný problém s odpady budeme nahlížet jen optikou „vyměnit materiál za materiál“, stále budeme ve slepé uličce, na jejímž konci bude jen rostoucí hromada odpadů. My musíme, a to dost rychle a razantně, začít přemýšlet, kde všude každý jeden z nás produkuje zbytečné odpady. Když moje 7 leté dítě dokáže pochopit, že používat jednorázovou plastovou lžičku na zmrzlinu je špatné pro naši planetu a ještě to vysvětlit kamarádce, proč to nechápe pán tvorstva o pár let starší? Osobně projekt #DostByloPlastu realizuji ve velké společnosti, s ustálenými a desítky let zaběhnutými návyky, takže vím, že to není lehké, a chce to občas zatnout zuby nad nepřejícími kolegy, ale není to nemožné. A je na čase si přestat nalhávat, že je vše ok, a začít jednat.

A kde začít? U sebe a předávat zkušenosti dál. Inspirovat se u zkušených – viz výše jmenovaných, nebo třeba v Příručce pro Kolibříky. https://www.peoplecomm.cz/prirucka-pro-kolibriky

V jednom příspěvku Greta Thunberg říkala, že se nechce od svých pravnoučat dočkat otázky: “A co jsi dělala ty, když byl ještě čas s tím něco udělat?“ Co my řekneme našim dětem, o kterých tak rádi mluvíme, že pro ně uděláme vše na světě? Fakt není čas, ztrácet čas …