Znáte tu pohádku o kohoutkovi a slepičce?
Tak její variaci jsem si pro zpestření v pátek zahrála. Naštěstí se mi dítě nedusilo zaskočeným zrnem, nicméně echtovní zánět spojivek dokáže na dovolené pořádně potrápit. V kombinaci s opuchlým mladším dítětem po bodnutí vosy to fakt chcete. Takže návštěva lékárny byla nevyhnutelná.
První challenge byl sehnat recept na kapky. Zatímco v 8 ráno jsem ještě neměla ani jeden recept, a trochu panikařila, v 10:30 jsem už v mobilu měla 3 e-recepty. Jupiiii
Celá dojatá, jak fungujou ty internety, jsem začala ještě hledat nejbližší lékárnu. Přitom mé nadšení odpadlo k bodu mrazu. Lékárna za domem má otevřeno jen úterý – čtvrtek (je pátek) tvl co je to za otvíračku?! To samé v Lipně. Jako vážně? Jedu prstem po mapě dál a cílem je obec Loučovice, dál po proudu Vltavy. Dojedu tam a … dovolená. Pomoooc To na těch interenetech nebylo Naštěstí nějaká dobrá duše šla zrovna okolo a nasměrovala mě do Vyšáku.
Tak jako jo, kochala jsem se cestou pošumavskou přírodou, nicméně bych se jí raději kochala ze sedla kola než od volantu, ale nebudu nevděčná.
Cestou jsem narazila na vtipný vzkaz od pojišťovny pro život jaký je (zelení vědí … zřejmě pozůstatek dob Vltava Run) tak jsem to vzala jako zmamení, že jedu správnou cestou.
Jak jsem přibližovala k Vyšáku, padla na mě nostalgie při vzpomínkách, na svoji první vodu na vejšce, první cvaknutí, utopené sluneční brýle i romantické představy o životě … když jsem však uviděla hladinu Vltavy, která připomínala D1 v pátek v pět odpoledne, nostalgie poměrně rychle vyprchala.
Mezitím už jsem našla konečně otevřenou lékárnu!! Jupiiii Malinkatý domeček, velikosti garáže, vč parkovacích míst, byl v tu chvíli jako maják v tomto kraji, kde sice nemají otvírací doby jako v Praze, ale ceny v restauracích ty pražské předčí
Paní magistra byla ochotná, dva ze tří receptu dokonce měla skladem, pro jistotu jsem přihodila hromadu nezbytných doplňků, tak jasný, aby mi zase do další sezóny v lékárničce expirovaly. A ozvalo se magické, “bereme jen hotovost” … tvl … v 21.století v lékárně uaaaaaa nemám. Jenže jsem u sebe neměla ani fyzickou platební kartu. Jenom řidičák a občanku a tím jaksi nezaplatíte, žeano … ani na QR kód na účet jsem magistru neukecala
Naštěstí mi i přes zavařený mozek došlo, že bankomaty 21. století umí vydávat hotovost i bezkontaktně . Takže jsem si vyzkoušela novou dovednost. Se nesmějte my generace XY máme furt co dohánět
Čapla jsem léky a frčela za marodama. Cestou jsem s vděčností děkovala, jak to my Pražáci máme strašně jednoduchý. Lékárny dostupné téměř 24/6, on-line platby i na veřejném wc a všechno tak nějak po ruce.
A jaké nástrahy potkáváme během léta Vy? Já vím, tohle je vlastně maličkost de facto jednoduše překonatelná …
A o tom, jak jsme děti vzaly s kámoškou na koncert na pláži ve Frymburku, někdy příště
Leave A Reply