Matky v akci … all inclusive

Naše oblíbené trio matek, které znáte z mých příběhů o putování Italském, Safari v srdci Evropy nebo Áčka na vodě, se tentokrát rozhodlo vzít své juniory k moři, letecky, do Turecka. Celý zájezd, včetně detailů zařídila Denča. All inclusice ***** resort slibující netušené zážitky, odpočinek od plotny a animátorský program se zážitky nejen pro děti, pořádnou dávku vitamínu D a třeba i běhání po pláži při východu slunce, zněl jako sen. Hahaha, očekávání byla veliká, realita trochu jiná… ale nepředbíhejme. Jen doplním pro ty, kteří naše putování nesledují tak pravidelně. Jedná se o 3 ks matek a 5 ks potomků pubertálního věku.

Už samotné balení byla výzva. Jelikož jsem naposledy s Fidorkou letěla, když kufry měly ještě pouze 2 kolečka, bylo třeba pořídit nová zavazadla. To sebou přineslo i takový zážitek, jako je nastavení číselného kódu zámku. Jeden by si řekl, že inženýrka s doktorátem z ČVUT tohle zvládne levou zadní, ale přiznejme si, to se na škole neučí a zaměstnalo mě to na celý večer. Detail o tom, jak se mi v tom zámku od kufru podařilo zlomit tuhu od tužky se rozepisovat nebudu. Možná nejsem borec v nastavování kódu na kufru, ale v samotném balení ano. Oblečení obou Áček i moje se mi s velkou rezervou podařilo nacpat jen do 2 kufrů, a to včetně nafukovacího lachtana. 💪💪💪Vyfouklého, jasný? 😉 Příruční zavazadla nachystána, procházím seznam, co nepatří do letadla a v tom mi bleskla hlavou myšlenka. „Áčka, doneste batůžky!“ A už to jelo, každá z něho vytáhla lékárničku s nůžkami a kapesní nůž. Fidorka pro jistotu dva a já ten svůj růžový vynadala z kabelky. Kdo je připraven, není překvapen. Jen holt ne v letadle. Ale popojedem. Denča s Jíťou, zběhlé letecké harcovnice zavelely odbavit online. Moje vnitřní já, ve kterém se pere generace Y a Boomer by sice v ruce raději třímalo papírové boarding passy, ale ráno v odletové hale, plné Čechů lačnících po dovolené, stojící nekonečné fronty, kdy my si jen samo odbavili kurfy (a fakt doletěly s námi), jsme za to byla vděčná. Přesunuli jsme do Duty free zóny. Miňonka se rozzářila jako u Vánočního stromečku. Kdo zná Miňonku z předešlých příběhů ví, že ztratit ji na vteřinu z dohledu, může znamenat pořádný průšvih. Jako když jsme hráli na schovku … Myslela jsem si, že když bude s sebou vláčet palubní kufr s obrázkem Minnie, trochu ji to zpomalí, ale prdlajs. S kufříkem naprosto sebejistě rejdila mezi regály. Navíc vytušila, že matky kreditka je před dovolenou otevřena nákupům v Duty Free, stálo mě to dost sebe kontroly vydržet její pohled kocoura ze Shreka a ve Victoria Secret koupit jen 2+1 lesky na rty. Spodní prádlo se v jejím věku ještě tolik neřeší, takže přibyla už jenom vůně Bombshell a moje kreditka nedostala tolik nafrak. 🙏😁

Cestu zkrátím, odlet se posouval o skoro hodinu, nicméně nakonec jsme přece jen odletěli. Díky Denče jsme měli na palubě ještě překvápko v podobě láhve sektu, takže byl let ještě víc na pohodu. Turecko nás přivítalo strašným vedrem, smradem a vlhkem. Po téměř hodině v soukromém transportu jsme se všichni těšili na jedno, skočit do bazénu. Do toho skočily jen děti, které se nezdržovaly žádným vybalováním. My matky se vydaly na drink a obhlédnout pláž. Cesta na pláž vedla skrz krásnou zahradu, která byla ovšem plná místních koček. 🐈🐈‍⬛🐅 Ne nepředstavujte si vykrmené, heboučké, na sluníčku se lesknoucí micinky, tohle byly opelichaná, vyhublá chuďátka, z očí jim většinou cosi teklo a už jen při pohledu na ně, mě všechno svědilo. A jak jsem předpokládala, moje Miňonka měla celý týden potřebu kočky zdravit, zachraňovat, krmit, a hlavně hladit a chovat. Uááááá. Chval Bohu se chovat ani hladit ty kostřičky obalené kůží nenechaly, a tak to přežily kočky i Miňonka.

Děti se projevily jako velmi samostatná jednotka. Jejich pokoj sice vypadal jako po nájezdu demoliční čety a chvíli nám trvalo vysvětlit jim, že v tom 7. patře, opravdu nemohou přelézat z jednoho balkonu na druhý, nicméně jinak se o sebe postaraly naprosto bezúdržbově. Na snídaně i večeře si došly bez našeho doprovodu, což obnášelo občas i hranolky s Colou k snídaní, nicméně i nejmladší Miňonka se v té mega restauraci, pro kterou bych první dny uvítala mapu, pohybovala naprosto sebejistě a přesně věděla, co ochutnat a co vynechat.

My matky jsme hned od prvního večera vzbudily pozornost mužské části personálu. 3 krásné ženy, samy na dovolené, no dobře, s pár dětma na krku, objednávající si pivo. Nejvíc nás pobavila otázka:“ Your husbands are at home? They just pay you this trip and stay home?“  „Ofkórs, they just pay this trip …. !“ 😁😉🤣 Stejně samostatně jsme se o sebe postaraly i při večerním programu v místním baru. Ačkoliv resort pojmul turistů čítající malé město, najít v baru stolek a židle pro 3 krásky byl kupodivu adrenalinový úkol. Posilněna gin tonikem jsem oslovila muže středního věku v bílém polotričku a modrých kalhotech – uniformě obsluhy našeho resortu. S oslnivým úsměvem na rtech a plynulou angličtinou ho požádala, zda by pro mě našel židli a donesl ji k našemu stolu. Mým přáním byl sice trochu zaskočen, nicméně se pochlapil a židli přinesl. A zamířil ne obsluhovat další krásky v nesnázích, ale sednout si ke své rodině. Ano, podařilo se mi oslovit dalšího hosta. 🤣🙈 Nevím, jestli byl víc zaskočen mým dotazem nebo byl z domova zvyklý poslouchat, nicméně židli jsem dostala a jeho manželka to ani nepostřehla. Pravděpodobně naštěstí pro mě … Ten večer jsme ještě ukázaly našim potomkům, že umíme fakt pařit. Tančily jsme i ve výtahu a vůbec nám nevadilo, že si náš naše děti natáčení a dost pravděpodobně sdílí se svými pubertálními kamarády. 🤣🤣

Další výzvou byla bitka o lehátka. Člověk by řekl, že v ***** resortu se ručníky na lehátkách od východu slunce konat nebudou. A mýlila jsem se. Takže jsme s holkama na tuhle hru přistoupily také a večer losovaly, která z nás bude mít ranní službu na lehátka. Za ten týden jsme tuto disciplínu vskutku vytunily a poslední dny jsme měly lehátka na top místech 💪😁😉 To ráno, kdy jsem si „ručníky“ vylosovala já, jsem se těšila na východ Slunce nad mořem, romantickou ranní procházku po jinak úplně zaplněné pláži, sbírání prázdných ulit mořských mlžů a v koutku duše si tajně přála najít nějaké kouzelné místo, kde se vyzenuji při ranní meditaci🧘‍♀️ v tom přímořském vzduchu vonícím solí a exotickým kořením. Nějak mi při té mojí imaginaci nedošlo, že pláže jsou otočené jihozápadním směrem, tedy východ Slunce nad mořem se prostě konec nebude, i kdybych se na hlavu postavila. A ačkoliv bylo opravdu brzy ráno, sluníčko už o sobě dávalo vědět, takže jsem se potila jak dveře od chlíva a místo svižné chůze po pláži můj krok připomínal batole, které se učí chodit, a navíc ve sněhu. Pláž byla totiž plná drobných oblázků, do kterých se moje chodidla neuvěřitelně bořila. Navíc za hranicí našeho resortu, navazoval další a pak sice pláž pokračovala, nicméně divoká, plná bordelu, a divného křoví a mně došlo, že nejsem úplně zrozena k dobrodružství, a že jsem si tu ranní romantiku představovala víc kultivovaně. A aby toho nebylo málo, na té vylidněné pláži se ke mně přidal pes. Vypelichaný, hubený pes neurčité rasy, který byl tak velký, že kdyby si stoupl na zadní, dal by mi přední tlapy na rameny. Jako to fakt chceš. Hele jako nefalšovaně jsem se bála a vůlbec nevěděla, co mám dělat. Bylo mi jasný, že v tomhle terénu mu fakt neuteču a zakousnutýho v zadku jsem ho nechtěla. Tak jsem se snažila uklidnit (aaaaa tak meditace přece jen bude) a česky jsem se mu snažila vysvětlit, že mu k jídlu nic nedám, neb nic nemám a ať si mě vlastně vůbec nevšímá …  čuměla jsem na něj, tep jsem měla asi 300, ale najednou začal vrtět ocasem a šel pryč. Uf. Tak to bychom měli. Takže asi všichni pochopíte, že jsem si další ranní procházku nechala ujít. Když už jsme u toho moře, ono vůbec bylo dobrodružství se do něj dostat. Pláž byla oblázková a fakt úplně debilně dostupná. Kupodivu i v resortu 5* má aspoň někde navrch.

Důležitou epizodou, která se při zájezdu udála, byla ztráta Ťapky. Miňonky nejoblíbenějšího plyšáka, kterého s sebou tahala už v době, kdy byl skoro větší než ona. Nejdřív jsem ji podezřívala, že ji má někde v tom bordelu na pokoji. Když jsme ale pokoj prohlédli skrz naskrz, přesouvali nábytek, zvedali matrace, došlo mi, že jde do tuhého. Moje Miňonka se slzami v očích mě donutila vlézt potají i na střechu restaurace, která byla pod balkony, odkud mohl případně spadnout, vyzpovídat několik směn pokojských i recepčních, a že to byla s tou jazykovou bariérou fakt výzva, prohledat několikrát ztráty a nálezy a bála jsem se, že snad nechá vytisknout letáky a roznese je po resortu. Hledali jsme fakt všude. Ještě jsem v koutku duše doufala, že jsme ho nechali doma, ale našla jsem fotku, jak se k němu tiskne v už v hotelu. Ach jo. Tohle bude navždy záhadou této dovolené. Ťapka s námi odcestovala do Turecka, ale domů s námi již nepřiletěla. Ach jo. 😪😪😪

Další kuriozita, která se naší skupině přihodila, bylo žihadlo. Co blbnu žihadla přece k létu patří, neasi? Jenže jsme za celý týden potkali jen jednu jedinou včelu a přesně ta se potkala s bosým chodidlem mojí Fidorky, když s dalšími borci z resortu hrála fotbal. Naštěstí i když nožka byla opuchlá hustě, alergická reakce se nekonala, takže se nekonala ani cesta k místnímu lékaři. Tu si však nakonec „dopřála“ Denča s Ameli, s bolavým uchem a Jíťa s Matesem s vyrážkou. Fakt je, že skóre tohoto zájezdu bylo několik zánětů středního ucha, zánětu nosohltanu, vyrážky, kašle a gastritidy. O tom, jak jsem to z letiště vzala rovnou na urgentní příjem, si můžete přečíst TADY. Nicméně i přes všechny tyto neduhy, občasné vyhánění dětí z klimatizovaného pokoje na pláž nebo do bazénu, a občasné pubertální výměny názorů mezi sebou i s matkami, to byl super akce. Jak jinak v téhle společnosti. 🩷😍

Takže se těším na další dobrodružství a třeba jednou ta dovolená bude fakt dovolená. 😁