Mám rýmu. Klasickou otravou, co ucpe dutiny, že vás bolí hlava 24 hodin denně. Nevyspíte se, protože nemůžete dýchat a máte z toho sucho v krku, a tak vás v něm pálí … kapesníky spíš namočíme než zahleníte, protože to ještě nejde smrkat … v tomhle stavu jedu metrem … v roušce.
Je to peklo. Už takhle nemůžu dýchat .. chce se mi strašně kašlat. Jemné chloupky z roušky mě šimrají v krku. Mám pocit, že se udusím. Potají si odkašlu zpoza roušky a sleduji okolí, jestli z kapes nevytahuje vidle a palcáty … naštěstí ne.
Zaujímám jogínskou polohu lotosového květu. Samozřejmě jen ve své mysli. Už takhle jsem dost divná … zavírám oči a snažím se myslet na něco hezkého … v pravé nosní dírce se objeví tunýlek jak pro jehlu. Využívám toho a částečně saturuji svoje plíce aaaaah kyslík ….tunýlek se v mžiku zavře jak portál do jiné dimenze … šetřím kyslíkem jak to jen jde …. cítím, jak pod rouškou vdechuji svůj právě vydechnutý teplý vzduch … prý tam ještě nějaký kyslík je …. věř a víra tvá …. Chloupky z roušky opět zahajují útok na můj vysušený krk … kyslík dochází, poulím oči, jakoby mi měly každou chvíli vylézt z důlků … já se snad udusím … tečou mi slzy …. pomoc … mám pocit, že ztrácím vědomí …. cílová stanice … z posledních sil vybíhám z metra … kyslík!!!
Jak ještě dlouho?!
Snažím se být pozitivní, jen pod rouškou roušek je to o dost těžší …
Držme si palce …
Leave A Reply