Tak jo …

Tak jo, během víkendu jsem si v hlavě sumírovala nějaký ten vtipný příspěvek nám rodičům, takové to povzbuzení na tu 10 měsíční jízdu, která nás počínaje zítřkem čeká … něco jako … ačkoliv jsem měla během léta pocit, že pořád jen přebaluji tašky a někoho někam převážím, máme za sebou parádní léto plné výzev a teď nás čekají další.  S odstupem času a s malým ohlédnutím za letošním jarem si říkám pojďme neřešit, že ještě nemáme ořezané tužky a nové bačkůrky sladěné s penálem a pytlíkem na cvičky, a že jste možná našli v aktovce svačinu ještě z doby před jarními prázdninami, a že vaše dítě přes prázdniny zapomnělo i jméno učitelky a jak se drží pero … pojďme s nimi před usnutím zavzpomínat na celé léto a uvědomit si, že bylo parádní, prostě pojďme si to zjednodušit a tolik se nehnat, nenarvat dětem 2 kroužky denně, ale 2 týdně, a pak být s nimi, jít s nimi ven nebo na kolo, nebo na výstavu medúz, než zase nebudem moc býti nahromaděni ve vnitřcích prostorech. Jednoduše si užívat jejich přítomnost a to, že mají ještě zájem o naši osobu nejen při vyplácení kapesného …. rodiče puberťáků mi jistě dají za pravdu, že už to dlouho trvat nebude….

A jak tak sebe duševně nalaďuji (proseccem jsem se nalaďovala den předtím …) přijde pozdrav od ředitele školy, že s největší pravděpodobností, bude celý učitelský sbor na 14 dní v karanténě, kvůli covid pozitivním 2 kantorům. Tedy, škola otevře své brány až 14.9.

Někdy mám pocit, že tahle potvora mrňavá sem přišla, aby otestovala, jestli skutečně víme, co znamená význam slova FLEXIBILITA a TRPĚLIVOST. A zatímco většina z vás připravuje ty aktovky a baťůžky a někteří i kornouty plné dobrot, já už mám sice pro obě Áčka bačkůrky, ale FLEXIBILNĚ a  TRPĚLIVĚ ( s intenzivně skřípajícíma zubama, mimo jiné i protože PMS …) měním program, co udělat s větším Áčkem, než se kantoři v Mráčkovce (naše ZŠ) postaví před katedru … Tak a to mám za to, že jsem chtěla být chytrá jak rádio 😀

Tak už jen dodám – držte se, bude to jízda, troufnu si říct, víc adrenalinová než kdy předtím a to na obou frontách – za katedrou i pro nás rodiče.

Tak jen fakt poslední přání – pojďme si navzájem pomáhat, aspoň k tomuhle nás ta potvora mikroskopická coronová třeba naladí …