Zakončit dovolenou na pohotovosti, to chceš

Zakončit dovolenou na pohotovosti v nemocnici, to fakt chceš … I stalo se.

Když mě poslední den naší “mama trip” dovolené začlo bolet břicho, a i přes velmi dietní večeři (odolala jsem všem dobrotám allinclusive ) měla žaludeční nevolnost, intenzivnější tlak v pravé části břicha, střídavě zimnici a horečku, v noci jsem se v koupelně dost intenzivně modlila, abych se do druhého dne dostala do stavu letět domů. Ne v Turecku nechcete do nemocnice. Já vím, možná předsudky. Ale ne.

Zkrátím to, modlitby asi zabraly skutečně mi bylo aspoň tak, abych dobalila a s bolením břicha (už bez teplot a zimnice) zvládla transfer na letiště a 2 hodiny zpožděný let do ČR. Na pohotovost jsem dorazila v neděli dopo.

Kam jít, jsem věděla jen díky kámošce, která mě po telefonu navigovala. Ano, jsem takový šťastlivec, že za svůj 20letý život v Praze jsem na pohotovosti byla sama se sebou poprvé.

Fronta, jako by dávali něco zadarmo a ještě něco navrch. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že si mám jít zaplatit pohotovostní poplatek, takže mě předběhli 3 zkušenější lidi Pak mě čekala slovní smršť od pacientek, které držely pozici a přesně věděli, kdo kdy přišel. Na rozdíl ode mě. Já byla fakt mimo a jen jsem se chtěla sestry zeptat, jestli nepatřím rovnou na chirurgii… dobře, sice čas běží, ale furt lepší sedět v přeplněné čekárně v nemocnici v Praze, než v nějaké vesnici v Turecku, neasi.

Sestřička byla skvělá. Dáma zralého věku, ale kmitala jak atletka na olympiádě. Měla vše perfektně pod kontrolou, v čekárně nabírala CRP, komu bylo třeba, měřila teplotu, organizovala. A mně v tu chvíli došlo, že jsem vlastně strašně vděčná, za naše zdravotnictví. Jo má svoje mouchy, to si zase nebudeme malovat vše na růžovo, ale já viděla v přímém přenosu profesionálky .. Ano, i doktorka milá, věcná, efektivní. A navíc obě vděčné za moje pozitivní slova, která ten den slyšela pravděpodobně poprvé.

Po vyšetření mě poslaly na chirurgii – urgentní příjem s podezřením na zánět slepáku.

Tam, než jsem si u příjmového okýnka stihla uklidit kartičku pojišťovny do kabelky, už mě brali na řadu, k nelibosti čekárny plné ovázaných marodů, které jsem tak předběhla.

Uvnitř mě čekala další aktivní, efektivní a věcná doktorka. Mluvila srozumitelně, u toho mě vyšetřila a než mi dvoumetrový zdravotní bratr, velmi jemně nabral krev ( no jako fakt!!) chrlila na mě další instrukce. Včetně zákazu jídla pití a kouření, že podle vyšetření na sono se uvidí. Na sonu měli zrovna asi polední pauzu, nicméně doktor opět milý, komunikativní a pečlivý.

Slepák se nepotvrdil lehký neidentifikovatelný zánět v těla ano a buď lehká otrava jídlem nebo nějaká gastritida.

Takže vlastně super. No ne?! Druhý den jsem sice na rohlíkách a čaji, ale tohle pointa není.

Tím vším bych totiž fakt chtěla poděkovat všem lékařům a sestrám, které jsem v neděli “potkala” v Fakultní Thomayerova nemocnice Praha

Došlo mi, jak skvěle se máme, že takové zdravotnictví máme. Díky díky

A jen bych doporučila pořídit na pohotovost číselný systém. Ušetří to dost nervů, hlavně sestřičkám, kterým tam lidi fakt hnusně nadávají …

Takže tak přátelé. A jak se o prázdninách bavíte Vy?

A jaký byl onen “mama trip”? To vám napíšu, až mě konečně přestane bolet to břicho.

Prima letní dny